Paříž v Praze
Rozhovor s producentem filmů Janem Kadlecem.
Mezi zasvěcenými má jméno produkčního Jana Kadlece dobrý zvuk. Dlouhá léta byl na Barrandově vedoucím produkce v zakázkové skupině pro výrobu zahraničních filmů. Bohužel jenom nepatrná část snímků, na nichž se podílel, se promítala také u nás. Proto ani pečliví sledovatelé úvodních filmových titulků se s jeho jménem příliš nesetkali. Před několika dny však Čs. televize uvedla francouzský film Opojení z proměny, v jehož titulcích je uveden ve funkci vedoucího produkce. Záhy po listopadu 89 v roce 1990 Jan Kadlec z Filmového studia Barrandov, dávno před všemi tiskem sledovanými změnami, překvapivě odchází, a zakládá vlastní samostatnou skupinu u akciové společnosti KF.
Co je vlastně náplní vaší práce?
Jednání se zahraničními firmami o možnostech natáčení jejich filmů v naší realizační produkci. To znamená, že na základě uzavřené smlouvy dáváme k dispozici práci našeho filmového štábu ( 30 – 60 lidí ) a přebíráme za natáčení veškerou organizační odpovědnost. Snažíme se zahraničnímu partnerovi zajistit zdánlivě nesplnitelné služby: tak jsme třeba pro film „Výbušné tajemství“ francouzské společnosti Pathé objevili perfektní pařížské motivy přímo v Praze, takže francouzští diváci se budou divit, jak je Paříž krásná.
Jaký je rozdíl mezi vedením zakázkové skupiny na Barrandově a tím, co děláte teď?
Vždycky jsem byl individualista – a teď to mohu i veřejně říkat.
Co vás vedlo k tomu, že jste odešel z Barrandova dřív než nastaly všechny ty změny?
Chuť k soukromému podnikání.
Sledujete ještě vývoj na Barrandově?
Vždy mi šlo především o dobré jméno českého filmu. Pokud se zachovávají pravidla solidnosti a vysoké profesionální úrovně, přeji upřímně úspěch každému.
Mohl byste jmenovat některé ze slavných herců a režisérů, s nimiž jste se při práci setkal?
Po dobu pomalu 30 ti let jsem měl možnost setkat se s řadou významných osobností, jak tvůrců, herců tak producentů. Z té široké palety mohu příkladem uvést režiséry jako např.: Delbert Mann – nositel Oscara (Na západní frontě klid), francouzský režisér Édouard Molinaro dále francouzský režisér Claude Chabrol a z německých režisérů Franz Peter Wirth, Bernhard Wicki, Fritz Umgelter, režisér Monk, Hans W. Geißendörfer, Margarethe von Trotta a dále z herecké řady pí. Faye Dunaway, Michel Piccoli, madam Marianne Sägebrecht, Claus Maria Brandauer, Jean-Claude Brialy, Friedrich von Thun a řada dalších.
Zaskočila vás některá z hvězd svými rozmary?
Každý film má svoje fluidum, které je ovlivněno zahraničním štábem a hereckým obsazením. Tak například při realizaci filmu „Žhavé tajemství (Burning Secret)“ byla vždy velká otázka, koho dříve zavolat na místo natáčení, zdali Faye Dunaway , nebo pana Maria Brandauera, neboť nikdo nechtěl být ten první a čekat na toho druhého. Jsou to takové perličky, ale na některé z nich nezapomenu.
Co v nejbližší době připravujete?
To je správná otázka, neboť toto období je vždy pro mě nejzajímavější, abych připravil a přizpůsobil realizaci natáčení zahraničním partnerům co nejzajímavěji po stránce motivů a pochopitelně i finančně. V současné době máme v průzkumu několik produkcí ze SRN, USA a Francie.
Jezdíte do zahraničí často, nebo poskytujete služby převážně u nás?
Náš trend je využít všech možností u nás doma, kde máme nepřeberné množství zajímavých historických motivů. Pochopitelně, jestliže se děj odehrává z části u moře, nesnažíme se vnutit zákazníkovi některé z našich jezírek, ale naopak využijeme našeho štábu pro natáčení v cizině.
Kolik máte zaměstnanců a jaké na ně kladete nároky?
Z technickými složkami se současný stav pohybuje kolem šedesáti-sedmdesáti lidí.
Nemluvíme o výpomocných krátkodobě angažovaných silách. A nároky? Lidé u nás ve štábu jsou si vědomi toho, že každý bude mít všude dveře otevřené, když udělá vše, co je třeba a hlavně vnese do podniku z vlastní iniciativy samostatně dobré myšlenky. Jde o to být nejen pouhým zaměstnancem. To je ten diametrální rozdíl proti dřívější době. Takže tady třeba lidé jsou nasazeni od do, ale v době tzv. průzkumu nebo příprav pracují dále a vůbec se neptají na to, jestli dostanou peníze nebo ne, protože vědí, že když udělají všechno proto, aby se podařilo uzavřít další zakázku, budou zase těmi, kteří se výroby zůčastní.
Závěrem: Jak vy jste se dostal k této profesi?
To je vždycky otázka náhody. Před lety, při studiích jsem měl koníčka fotografii, která mě byla i částečnou finanční podporou. Práci s fotografií miluji dodnes, avšak čas mi moc nepřeje. Tato práce mě kdysi přivedla na myšlenku stát se kameramanem. Avšak tehdejší pracovníci osobního oddělení vzhledem k mému odbornému vzdělání na obchodní akademii mě sdělili, že bude výstižnější dělat produkci. U této práce jsem zůstal doposud a dnes si ani nedovedu představit, že bych dělal něco jiného. Stalo se mi to osobním koníčkem. Potěšující je i ta skutečnost, že v čele ostatních firem stojí bývalí asistenti a spolupracovníci, což znamená, že má práce za dobu 28 let nebyla nadarmo.
Vladimír Wohlhöfer / Český deník / Noviny pro Čechy, Moravu a Slezsko