Fungující svět Jana Kadlece

58 let. Ženatý. 1965 až 1990 byl prodikční filmové zakázky FS Barrandov. Nyní na volné noze spolupracuje s K.F. a.s. Praha. Produkoval desítky filmů a televizních serial pro zahraniční firmy. Pracoval především s německouspolečností Bavaria. Má pověst člověka, u kterého se musí dělat, ale který za dobrou práci velmi slušně zaplatí. Říká se , že patříte k nejlepším produkčním v Československu. Říká se….

Říká se, že jste nepříjemný a agresivní člověk. Je to podmínkou vaší práce?

Kdybych byl agresivní v naprosto negativním smyslu, tak bych nemohl dělat to, co dělám. A asi by se mnou lidi nevydrželi pomalu dvacet let. Tak dlouho drží pohromadě můj základní štáb. Přicházím do styku s tisíci lidmi a zvlášť dnes, kdy je každý polosoukromník, záleží na tom, jak se věci domluví. Skoro každý zkouší, jak by si mohl práci ulehčit. Podstatou mé profese je zařizovat věci tak, aby fungovaly. Nejsem tu od toho, abych vysvětloval, proč co nejde. Musím vždycky dosáhnout toho, co bylo domluveno a určeno ve smlouvě. A to taky vyžaduji od lidí kolem sebe.

Kolika lidem šéfujete?

V průměru padesáti.

Jakými jazyky se domluvíte?

Nejlíp německy, částečně anglicky.

Jak získáváte zakázky?

Buď se firma obrátí přímo na mě, nebo jako když rybář loví: rozhodím sítě. V této chvíli například pracuji na šesti projektech, aniž vím, která firma bude mít nakonec skutečný zájem. Může se stat, že všechny a nebo žádná.

Co to znamená, že na projektech pracujete?

Kromě toho, že připravuji předběžný finační odhad, musím především umět scénář napsaný do cizího prostředí přizpůsobit I za cenu dramaturgických zásahů k realizaci v naší republice. Tak se mi například podařilo přimět zahraničního partnera k natáčení historických dolů místo pod zemí na kopci u Kladna a rozbouřené moře na poli u Průhonic. Dále musím vědět, kterým projektem má smysl se vážně zabývat. Jestli firma, která ho předkládá, je schopna vůbec věc zaplatit. Protože kdokoliv vám může poslat jakýkoliv scénář, papír snese všechno. Vždycky musím z momentálních nabídek vybrat ty nejreálnější, ale přitom brat v úvahu všechny.

Jak poznáte, že je zahraniční partner důvěryhodný?

Prostě si prověřím, jestli je solventní, nebo ne.

Prodělal jste někdy v životě?

Ne.

Co jste si při realizaci vždycky půjčoval ze Západu?

Moderní techniku a speciální dekorační materiály, jako různé spreje, lepenky, folie, látky, které tady nejsou k dostání.

Co jste brali od nás?

Prostředí. Ačkoliv je na Západě stále dost volných ateliérů, presto je pro zahraničního partnera ekonomičtější vyhledat u nás reálné motivy – především historické – a s  různými stavebními a dekoračními úpravami je přizpůsobit požadavku scénáře.

Řídíte se taky tím, co je kde levnější?

Jistě. Ale v některých případech věci, které jsou u nás prokazatelně levnější, vyjdou ve výsledku dráž díky různým okolnostem, například naši nepružností. S tím je třeba počítat a odhadnout to. To je otázkou praxe.

Když už točíte, jak docílíte, aby všechno fungovalo tak, jak si představujete?
Podstatou mé práce v průběhu natáčení je předcházet eventuelním problémům a být připraven na alternativní program. Vedle natáčecího plánu jsme zavedli takzvanou chytrou knihu – dnes se používá I v jiných produkcích -, kde každá stránka popisuje program dne ve všech detailech pro všechny profese. V mé skupině musí být tato kniha I cizojazyčná. Podle ni se každý řídí. Kromě toho máme během natáčení týden co týden produkční poradu, kde se sejde tým styčných pracovníků z každé profese a probere se nadcházející natáčení list po listu. Neboli potom nedochází na place k nenadálým překvapením, že někdo na něco zapomněl.

Děláte vy osobně někdy chyby?

Každý člověk dělá chyby. Od každého očekávám, že může chybu udělat. Jestli ji neudělá z lajdáctví, ale protože je člověk a jako takový omlyný, tak je to pochopitelně omluvitelné.

Například: Jakou chybu jste udělal v poslední době?

Kupříkladu jsem předpokládal, že konkurence, která konečně vzniká, bude čistou konkurencí. A ne že mi někno vezme ze stolu scénář a začne ho produkovat sám. Poučil jsem se. Mluvím teď jenom o projektech, které jsou již uzavřené.

Kolik hodin denně spite?

Pět šest.

Myslíte si, že jste bohatý člověk?

Já?

Nejste?

Podívejte, když mi budete sympatická, budu mít čas a řeknu: pojeďte na víkend na Mallorku, tak na to peníze pravděpodobně najdu. Jenže nemám ten čas.

Pracujete pro práci, nebo taky pro peníze?

Jistě obojí. Tuhle práci nemůžete dělat jenom pro peníze. Když něco děláte pro peníze, tak musíte mít čas je užít. V téhle profesi mate málo volného času, abyste mohl peníze utrácet.

Uvažoval jste někdy, že budete financovat nějaký film?

Než bych mohl o něčem takovém vůbec uvažovat, musí se nejdříve vyřešit otázka filmového monopolu a filmové distribuce u nás. A pak se samozřejmě musí objevit scénář, kterému budu věřit.

Je pro vás rozdíl? Když produkujete pro televizi a když děláte pro film?

Ne.

Jaké jste byl dítě? Obchodoval jste s duhovými kuličkami?

Od dvanácti jsem se musel starat sám o sebe, protože mi umřel táta. Studoval jsem obchodní akademii, přitom jsem pomáhal ve fotografických ateliérech. Vydělával jsem si tím na živobytí, ale taky mě to bavilo. Rád jsem fotografoval. To mě vlastně přivedlo na Barrandov. Chtěl jsem dělat kameramana. Ale řeklimi, že když mám obchodní akademii, ať zkusím produkci. Tak jsem se do toho zakousl.

Litujete?

Ne. Nevím, jestli bych byl dobrým kameramanem.

Uvažujete někdy o tom, jestli jste štastný?

Jsem štastný.

Kolik měříte?

187.

Kolik vážíte?

Ani se neptejte.

1991 / Radka Piroutková